Výskyt: |
Afrika - Tanzánie - konkrétně pouze prales Kimboza |
Aktivita: |
Denní |
Teplota: |
29° - 32°C ve dne, v noci pokles na 22°- 25°C |
Vlhkost: |
ve dne 60% - 70%, v noci 80% - 90% |
Velikost: |
6 - 7 cm |
Potrava: |
Mikro cvrčci, octomilky, velmi drobný smýkaný hmyz, rádi olizují ovocné kašičky (banán) |
Terárium: |
Tropické vlhké, dostatečně větrané, velikost 35 x 45 x 40 cm pro skupinku 1.1, vybavené dostatkem větví na lezení, na dno se mi osvedčila čistá rašelina (neplesniví) |
Jsou aktivní pouze ve dne. Největší aktivitu jsem pozoroval ráno. Hledají místo na vyhřívání a potravu. Kolem poledne se jejich ájem o svět snižuje a opět začínají prohledávat terárium k večeru. Nejlépe je tedy krmit je dopoledne, protože krmný hmyz do večera pochytají.
Teplota v teráriu by se měla pohybovat přes den kolem 30°C s určitým gradientem tak, aby některá místa v teráriu byla vyhřáta nad tuto teplotu a naopak aby se zde nacházela místa, kde se mohou zvířata zchladit. Toho lze nejlépe dosáhnout žárovkou (úsporná žárovka také produkuje jisté množství tepla) a topnou folii.
Nejvýhodnější je mít dvě terária vedle sebe a mezi ně vložit topnou folii. Gekoni se pak chodí rádi vyhřívat na tuto stěnu, pokud je žárovka poblíž této stěny, je vše vyřešeno:-)
Dále je třeba zajistit dostatek světla nejen Lygodactylům, ale i rostlinám. Toho lze docílit přidáním zářivky nad terárium.
UV záření je, dle mého názoru, nezbytné. Nedovedu si představit dávkování vitamínu D takto malým zvířatům (UVB). Dále je vhodné UVA záření - to zvýší aktivitu a chuť k rozmožování. UV žárovka musí být umístěna uvnitř terária, pokub by byla vně, sklo by filtrovalo UV záření a to by se nedostalo až k zvířatům.
VLhkost by se měla pohybovat nad hranicí 60% relativní vlhkosti vzduchu. Při nižší vlhkosti vzniká nebezpečí špatného svlékání pokožky. Zbytky odumřelé kůže mohou zapříčinit nefunkčnost příchytných lamel - nemožnost lezení. Vlhkost vzduchu musí být zajištěna dostatkem rostlin, vhodným substrátem a častým rosením. Není možné zajistit vysokou vlhkost vzduchu malým větráním terária. Nedostatek čerstvého vzduchu způsobí pouze množení plísní a roztočů v substrátu.
Nejdostupnější potravou jsou cvrčci.
Pro mláďata používám několik dní staré cvrčky, které si sám odchovávám. Dospělí lygodactylus williamsi zvládnou cvrčka do velikosti asi 5 mm. Nejlepším vodítkem je u gekonů velikost hlavy. Velikost potravy by neměla přesahovat vzdálenost očí gekona. Pokud dostanou vetšího cvrčka, buď se o něj začnou prát a roztrhnou ho napůl a je vše vyřešeno. Horší varianta je, že jim nepřiměřeně veliký cvrček nějakým způsobem ublíží. Cvrčky lze obstarat v nekterém zverimexu, objednat poštou, nebo si založit vlastní chov.
Dalším druhem potravy jsou nelétavé octomilky Drosophila hydei (větší) a Drosophila melanogaster (menší). Ve specializovaných zverimexech lze koupit násadu, kterou můžeme použít na krmení a dále na vlatní chov. O chovu octomilek se lze dočíst v krátkém článku.
Dále je možno ke krmení používat chvostoskoky (zejména pro mláďata) a smýkaný hmyz správné velikosti.
Šváby jsem nezkoušel jelikož nemám vlastní chov pro obstarání vhodné velikosti.
Nemusí být příliš rozměrné, těmto gekonům postačí objem kolem 50 litrů.
Je dobré, aby mělo terárium jak přední, tak horní větrání. To zajistí dostatečnou výměnu vzduchu a navíc větrací mřížka v přední části zabrání srážení vlhkosti na skle.
Na dno jsem použil slabou vrstvu keramzitu jako drenáž. Na tomto základu je asi 5 cm rašeliny. Vzhledově se mi nelíbí květináče umístěné v teráriu. Z tohoto důvodu jsem zasadil rostliny přímo do rašeliny. Použil jsem tyto druhy rostlin: Fittonia, Ficus pumila, Chlorophytum comosum, Guzmania. Sice se nejedná o původní druhy z domoviny Lygodactylus williamsi, ale v teráriu se mi osvědčily a jsou lehko dostupné
Samice lygodactylus williamsy klade vajíčka po dvou v prostoru terária obvykle každé tři týdny se "zimní" přestávkou. Vajíčka umísťuje na místa, kde nalezne nejlepší podmínky (teplotu, vlhkost, ochranu). Samička drží čerstvě nakladené vajíčko pomocí zadních nohou a přidržuje ho na podkladě dokud tam samo dostatečne nepřilne. Vajíčka není možné oddělit od podkladu bez poškození. Nejlepší je překrýt vajíčka drobnou nádobkou z důvodu lepší kontroly vylíhnutí mláďat. V mém případě to ovšem nebylo možné, jelikož byla vajíčka vždy nakladena na nepřístupném místě. Musím tedy týden kolem 60. dne od snůžky pečlivě kontrolovat líhnutí a mláďata co nejdříve přemístit do odchovné nádoby. Zatím se mi nestalo, že by rodiče napadli své vlastní potomky. Možná je to tím, že jim tento týden vždy zvýším krmné dávky, aby neměli pocit hladu.
K páření probíhá obvykle den nebo dva po každé snážce.